Tudorovci - dynastie vládnoucí v Anglii

MARIE I.

Datum narození: 18. února 1516

Otec: Jindřich VIII.

Matka: Kateřina Aragonská

Datum korunovace: 1. října 1553

Datum úmrtí: 17. listopadu 1558

Mariiným otcem byl anglický král Jindřich VIII. a její matkou první manželka a španělská princezna Kateřina Aragonská. Svou matku vždycky Marie velmi milovala, ale bohužel od pozdější doby byla odloučena a už ji nikdy nespatřila. Jindřich VIII. svoji nejstarší dceří často velmi ubližoval. Byla však příliš dobrou křesťankou na to, aby ho nenáviděla. Ještě jeden člověk kromě jejích rodičů měl pro její život veliký význam. Byl to její strýček Artur Tudor. V době, kdy se Marie narodila, byl už několik let po smrti, ale pro její život byl významným, že se kdysi oženil s Mariinou matkou Kateřinou Aragonskou, která se po jeho smrti znovu provdala za jeho bratra. A to Bible zakazuje...

Marie Tudorovna se narodila 18. úora 1516. Její narození sice provázely veliké slavnosti, ale přesto to bylo určité zklamání, že se nenarodil syn. Kateřina Aragonská a její manžel už spolu měli několik dětí, ale všechny se buď narodily mrtvé anebo umíraly v kojeneckém věku. U Marie tomu bylo jinak. Nebyla sice nejzdravější, ale přežívala. Od malička byla velmi chytrým dítětem. Brzy se naučila číst, psát, vyšívat, hrát na spinet... Její matka především kladla veliký důraz na správnou náboženskou výchovu. V té době byla totiž Anglie ještě plně katolickou zemí a sama královna Kateřina byla jednou z nejvíce věřících lidí na světě. Předstihla ji snad jen její ještě více nábožensky zapálená matka, slavná kastilská a později i španělská královna Isabela. Své jediné dceři Kateřina vštípila zásady katolictví a Marie sama se až do konce života své víry nikdy nevzdala a později jí to vysloužilo přezdívku "Krvavá Marie", když nechávala upalovat protestanty. I otec svou jedinou dceru v jejím dětství velmi rozmazloval. Jako princezna z Walesu měla svůj vlastní dvůr na hradě Ludlow a několik vychovatelů, mezi nimiž měla nejraději hraběnku ze Salisbury. Ta však byla trochu trnem v patě jejího otce. V hraběnčiných žilách kolovala plantagenetská krev a někteří lidé ji považovali za královštější než Jindřicha VIII.

V roce 1525 se ke dvoru vrátila krásná šlechtična Anna Boleynová, která byla dvorní dámou královny Kateřiny Aragonské. Jenomže Mariin otec se do Anny Boleynové zamiloval. Jeho zamilovanost došla tak daleko, že se rozhodl s ní oženit. Jenomže manželku už měl... Jindřich začal hledat důvod, aby se mohl Kateřiny Aragonské zbavit. Nakonec ho našel. Vzpomněl si, že jeho manželka je zároveň vdovou po jeho starším bratru Arturovi. A to Bible zakazuje. Jindřich požádal papeže Klementa VII. o povolení k rozvodu. Papež by mu možná za jiných okolností povolení udělil, ale nešlo to. Byl vězněn v Andělském hradě hugenotskými vojsky císaře Karla V., který byl synovcem Kateřiny Aragonské a tím pádem i Mariiným bratrancem. Proto celou záležitost protahoval šest let. Jenže kolem roku 1532 si už Jindřich VIII. nemohl žádné další odklady dovolit. Anna Boleynová na něj stále naléhala a mimoto byla těhotná. Kdyby to byl vytoužený dědic, hrozilo, že by se narodil jako nemanželský. A Kateřina už žádné děti mít nemůže. Jindřich VIII. nemohl dopustit, aby s jeho případný syn narodil jako nemanželský. Proto přistoupil k radikálnímu kroku. Zavedl v Anglii protestantské náboženství německého mnicha Martina Luthera, známé v Anglii jako anglikánství a sám se prohlásil hlavou církve. A jako hlava církve mohl prohlásit své manželství s Kateřinou Aragonskou za neplatné, Marii za bastarda a tím pádem manželství s Annou Boleynovou, které uzavřel potají 1. ledna 1533 za právoplatné a jejich děti za pravé následníky trůnu. Marie najednou už nebyla princeznou Marií, ale pouhou lady Marií. Byla méně než její nevlastní bratr Jindřich Fitzroy, kterého měl její otec se svou milenkou Bessie Blountovou. Protože Fitzroy byl aspoň muž... Avšak osud připravil Jindřichovi kruté zklamání. Místo vytouženého syna se Anně Boleynové narodila dcera. Tu pojmenoval po své matce Alžbětě z Yorku. Anna Boleynová, i přes to, že krále zklamala, neztratila nic ze své veliké pýchy a panovačnosti. A vůbec neměla ráda Marii. Věděla, že v případě, že neporodí syna, bude Marie překážkou k cestě na trůn její vlastní dceři Alžbětě. Nechala ji dokonce špehovat svými dvěma příbuznými. Trvala na tom, že Maroe musí patřit do domácnosti své malé sestry, musí jí odevzdat své šperky, na které měla jako princezna z Walesu právo. Mariin dvůj na hradě Ludlow byl rozpuštěn a všichni členové, včetně hraběnky ze Salisbury, byli propuštěni. Marie všechna ponížení hrdě snášela, ale Annu Boleynovou ze srdce nesnášela. Anna Boleynová totiž štvala Jindřicha VIII. proti Marii a rozzuřila se jen, když se její manžel zmínil o tom, že by chtěl Marii navštívit. Ale jednu věc nedokázala Marie Anně nikdy odpustit. To, že když její milovaná matka Kateřina Aragonská umírala, měla zakázáno za ní jet. Avšak ani vláda Anny Boleynové netrvala věčně. Jejím jediným žijícím dítětem byla pouze tříletá Alžběta. Pak následoval jeden předčasný porod, kdy se dítě narodilo mrtvé a jeden potrat. Jindřich VIII. se mezitím zamiloval do jiné mladé ženy, která žila u dvora. Jmenovala se Jana Seymourová a byla to dvorní dámy královny Anny. Jindřich se potřeboval Anny zbavit. Ale rozvod jako v případě Kateřiny Aragonské nepřicházel v úvahu. Naskytlo se jiné řešení. Anna Boleynová neměla v Evropě žádné mocné příbuzné jako nešťastná Kateřina Aragonská, a proto byla obviněna z nevěry, krvesmilstva, velezrady, vlastizrady... Obvinění to všechno byla křibá, ale královo přání bylo, aby byka Anna Boleynová popravena. Tak zněl i rozsudek. Anna byla popravena 19. května 1536.

Týden po smrti Anny Boleynové se Jindřich VIII. znovu oženil. Tentokrát se svou milenkou Janou Seymourovou. Jana byla jemná a citlivá mladá žena. Měla však dva velmi ctižádostivé bratry (Eduarda a Thomase) a ani její patřičná ctižádostivost nescházela. K Marii se však vždycky chivala laskavě a vlídně. Věděla, že její dítě se narodí v každém případě jako legitimní. Jindřichovy obě předchozí manželky byly mrtvé... Jana měla poměrně ráda Marii i malou Alžbětu, ačkoliv o Alžbětě se tvrdilo, že vůbec nemusí být dcerou jejího manžela. Obě své nevlastní dcery zvala ke dvoru. Marie byla spíš její přítelkyní, protože jí v té době  bylo dvacet let a Janě dvacet sedm. Bohužel Jana Seymourová nežila dlouho. 24. října 1537 zemřela po dvoudenním porodu. Její dítě však zůstalo naživu. Byl to syn, který vešel do historie jako anglický král Eduard VI. Král Jindřich sice dodržel předepsaný smutek po své manželce, ale o tři roky později se chystá nová svatba. Tentokrát jde o politický sňatek  a jeho vyvolenou byla Anna Klévská. Princezna Anna je jen o rok starší než Marie... Králi Jindřichovi se však jeho nová manželka ani trochu nelíbí a chce se s ní rozvést. Anna z Klév s tím mileráda souhlasí. Má jen jedinou podmínku. Chce zůstat v Anglii. Jindřich souhlasí, věnuje jí svůj zámek Richmond a ještě několik menších domů, štědrou roční apanáž a titul králova nejmilejší sestra. Anna se odstěhuje do Richmondu a Marie ji tam často navštěvuje. Staly se z nich dobré přítelkyně a Annu Klévskou Marie dokonce přesvědčila, aby změnila náboženské vyznání z luteránství na katolictví.

Po rozvodu s Annou Klévskou se Jindřich VIII. po páté oženil. Tentokrát si vybral opět Angličanku. Byla jí mladičká šlechtična Kateřina Howardová. Marie ji sice nikdy neměla moc ráda, protože ji považovala za povrchní a hloupou osobu. A mimoto Kateřina Howardová byla sestřenkou Anny Boleynové, a proto přirozeně preferovala svou malou příbuznou princeznu Alžbětu, kterou nechala žít u královského dvora. Vlády královny Kateřiny Howardové ale po necelých dvou letech skončila. Přišlo se na nevěru, které se Kateřina dopustila se svým bratrancem Thomasem Culpepperem a ona i její milenec byli popraveni. Proti všem očekáváním se Jindřich VIII. ještě jednou oženil. Tentokrát si vzal mladou a váýžnou dvojnásobnou protestantskou vdovu Kateřinu Parrovou. Marie a Kateřina Parrová spolu vycházely poměrně dobře, ale nikdy se vyloženě nespřátelily. Marie byla příliš zatvrzelou katoličkou neochotnou k žádnému kompromisu, co se víry týkalo. Jindřich VIII. zemřel 28. ledna 1547. Na trůn nastoupil devítiletý Mariin bratr Eduard VI.

Za vlády Eduatda VI. nebyla Marie příliš šťastná. Moc ve svých rukou místo malého krále měl jeho strýc Edward Seymour, vévoda ze Somersetu. Eduard VI. byl vychováván v protenstantské víře stejně jako Mariina mladší sestra Alžběta. Eduard VI. si tak proto rozuměl s Alžbětou lépe než s Marií. Marie byla zapřísáhlá katolička a nepodala se, ani když lord protektor (nejdříve vévoda ze Somersetu a později po jeho popravě vévoda z Northumberlandu), bránil ve svobodném vyznávání její víry. Northumberland se jí neodvážil nijak ublížit, protože byla velmi oblíbená mezi prostým lidem. Jejím bratrancem byl císař Karel V. a v zemi pořád existovala poměrně silná katolická menšina. Katolictví se pořád ještě skrývalo po povrchem a hrozilo, že opět vzplane a požár zachvátí celou zemi. Také se zdravím krále Eduarda to bylo velmi špatné. Proto nebylo velkým překvapením, když 6. ledna 1553 v pouhých patnácti letech zemřel. Vévoda z Northumberlandu ho však na smrtelné posteli donutil změnit následnictví. Eduard VI. vydědil obě sestry ve prospěch protestantské sestřenice lady Jany Greyové. Jana Greyová byla velmi vzdělaná mladá dáma a hlavně se provdala za Northumberlandova syna Gildforda Dudleyho. Eduardovu smrt Northumberland Marii zatajil a královnou prohlásil Janu...

Marie si však jen tak nenechala vzít své nároky na trůn. Prostý lid, který nenávidtěl Northumberlanda a ještě měl v paměti ubohou Mariinu matku Kateřinu Aragonskou, ji v tom podpořil. Marie se bez problému dostala do Londýna. Svou sestřenici Janu nechala i s manželem a Northumberlandem uveznit v Toweru. Northumberland šel na popraviště téměř okamžitě, lady Janě byl dopřán asi ještě rok života. Marie se chystala na korunovaci, a pak se musela vyřešit otázka nejnaléhavější. Koho si vezme? Angličan to být nemůže, protože koho by si z přítomných šlechticů mohla vybrat? Komu koluje v žilách dost královské krve na to, aby se mohl oženit s královnou? Po válce Růží totiž zůstalo v Anglii poměrně málo šlechtických rodin, jejichž členové by bylo hodni takové cti. A to ještě Jindřich VII. a Jindřich VIII. nechávali své případné konkurenty na trůn zavírat na doživotí nebo rovnou popravit. I Mariina milovaná vychovatelka z dětství, hraběnka ze Sulisbury, byla popravena. A to jen proto, že její syn Reginald Pole, který měl po svých předcích z rodu Yorků nárok na trůn, uprchl z Anglie do ŘÍma, kde se stal kardinálem. Za Mariiny vlády se kardinál Pole vrátil do Anglie a stal se jejím hlavním rádcem. Nakonec se Marie rozhodla, že se provdá za cizího prince. Stal se jím nakonec její příbuzný Filip Španělský. Byl to pochopitelně katolík a Angličané se obávali především toho, že přivede do Anglie proslulou španělskou inkvizici. Královna Marie však ani nepotřebovala Filipovu inkvizici. Sama nechávala upalovat spousty protestantů. Mezi nimi byl i arcibiskup z Canterbury Thomas Cranmer, který kdysi zařizoval rozvod jejích rodičů. Nakonec jí byli zhnuseni i kati. Protože mnozí z prostestantských knězů, které nechala upálit, mělo rodiny, které teď zůstaly bez prostředků. Mezi lidmi jí její neúprosné jednání vysloužilo přezdívku "Krvavá Marie":

Marie se do svého manžela Filipa Španělského, za kterého se provdala 25. července 1554, k zbláznění zamilovala. Nevadilo jí, že její manžel je o hodně mladší než ona a že ona sama už nevypadá příliš přitažlivě. Nezapomínala, i přes svou zamilovanost, na svou a Filipovu bezpečnost. Už před jejím sňatkem s Filipem vypuklo takzvané "Wyattovo povstání", které zachvátilo Kent. Bylo potlačeno a hlavní vůdce Wyatt popraven. Zároveň však položila hlavu na popravčí špalek i ubohá lady Jana Greyová, která zatím byla vězněna v Toweru. Ani její manžel nedopadl lépe. Velké nebezpečí hrozilo i Mariině sestře Alžbětě, která byla  vězněna v Toweru. Marie dokonce vážně uvažovala o tom, že ji nechá popravit. Filip Španělský jí to však rozmluvil. Měl na paměti své vlastní zájmy a přemýšlel o tom, že kdyby náhodou Marie zemřela bez potomků a Alžběta se stala anglickou královnou, mohl by se s ní oženit. Během jejich manželství se Marie dvakrát domnívala, že je těhotná. Pokaždé šlo o planý poplach. Protože, když její "těhotenství" trvalo přes deset měsíců, zjistilo se, že jde pouze o zhoubný nádor. Nešťastná Marie se ještě nechala manželem vtáhnout do války proti Francii, která skončila katastrofálně. Anglie v ní ztratila svou poslední francouzskou državu, město Calais. Byla z toho velmi nešťastná a dokonce chtěla, aby po její smrti vyřízli srdce z těla. Prý v něm najdou vyryto slovo Calais. Dlouhý život už ji ostatně neočekával. Zemřela 17. listopadu 1558 v Londres, nenáviděná vlastními lidmi a manželem, který jí pohrdal. Jediný přítel, kardinál Reginald Pole, zemřel o několik hodin později než ona. Marie zemřela všemi opouštěná...

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz